Píšou o nás


Výběr z toho, co bylo napsáno o Spojených farnostech

Média

Poslechněte si pořad Pod slunečníkem z 3. 11. v archívu Rádia Proglas o našem divadle a hře Tarsan. Můžete si prohlédnout i reportáž v televizním Křesťanském magazínu z 20.listopadu.

Tarsan v Sušici

Představení Tarsan v Sušici přineslo stopu do Farních listů. O svatém Pavlovi a o našem představení bylo napsáno víc než o Duchu svatém. Můžete si přečíst celé vydání: Klikněte zde!

Silvestr na Vesmíru

....Kolem 10:30 přijíždí soubor „Spojené farnosti“, který nám zahraje muzikál „Tarsan“. Děj se kupodivu neodehrává v džungli, nýbrž v 1.století po Kristu a hlavním hrdinou není k velkému překvapení přírodní muž, nýbrž rodák z Tarsu (proto Tarsan) – svatý Pavel. Muzikál je opravdu výborný a naprosto profesionální. O tom, jak byl povedený, svědčí následující standing ovation (tj. potlesk ve stoje), všechny nás tento muzikál nadchnul a ohromil...

Fotky z představení na Vesmíru najdete zde

webové stránky DCŽM Vesmír , zapsala JzJ

Ohlédnutí za muzikálem Tarsan

Do roku 67 zavedli v neděli návštěvníky mikulovského městského kina ochotníci souboru Spojených farností. U příležitosti první adventní neděle a otevření opraveného kostela svatého Václava v Mikulově vystoupili s muzikálovým zpracováním biblického příběhu o svatém Pavlovi z Tarsu. Děj publikum zavedl do římského vězení, kde Tarsan čeká na svoji popravu a spolu se dvěma průvodci vzpomíná na svůj pestrý život, během kterého čelil kamenování, zemětřesení, ztroskotání, uštknutí hadem a řadě dalších nepříjemností. Přemítá přitom, zda křesťanská víra stojí za všechna příkoří, která jej potkala. Fotografie z Mikulova najdete zde , ty stejné fotografie ve formě videoklipu hledejte tu.

stránky mikulov.cz, autor DS

V obecním sále zazněl muzikál Tarsan

V neděli 29. května 2011 byl obecní sál zaplněný a ti, kteří se již dříve setkali s texty a muzikou Luďka Strašáka ze souboru Spojené farnosti, věděli, že je na co se těšit. Každopádně všichni se zvědavostí očekávali, co nový muzikál Tarsan přinese. Stručně vyjádřeno – palec vzhůru! Ale to je málo. Texty se vrývaly do paměti, melodie umocňovaly sílu slov. Představitel hlavní role Pavla z Tarsu – Tomáš Lerch – nás přenesl do doby kolem roku 67, do vězení, kde čeká na svou popravu Pavel z Tarsu, tedy Tarsan.... a vzpomíná na svůj pestrý život ….. svým přesvědčivým projevem rozechvěl nejedno srdce a sem tam se i slzy dojetí objevily. Nebyla to však jen role Pavla, byli skvělí všichni! Bylo milým překvapením, že pětinu souboru tvořily známé tváře z Ořechova – Karolína Ferdusová, Barbora Ryšavá, Markéta Dudíková, Tereza Ryšavá a Romana Kišová. V závěru muzikálu byli všichni učinkující odměněni dlouhotrvajícím potleskem, nezapomnělo se ani na zvukaře a osvětlovače. Autorův osobitý humor nás opět vrátil do reality a my se po dvouapůl hodinovém vystoupení vraceli domů spokojeni, dle prvních reakcí a komentářů také nadšeni a obohaceni příjemným zážitkem. Přejeme souboru Spojené farnosti, aby se Tarsan líbil i jinde a věříme, že k nám do Ořechova zase rádi zavítají.

Leona Steingartová

Ořechovský zpravodaj

Unesený recenzent aneb Jak jsem viděl Tarsana

Recenze premiéry Tarsana od P. Martina Holíka, ředitele Radia Proglas

Ač by se zdálo, že komplementární materií jsou Jesus Christ Superstar a Jesus Christ Supermlád, není tomu tak. Právě epičnost příběhů a chronologické čerpání ze života hlavního hrdiny je pojivem pro porovnání díla Tarsan Strašaka a Strašáka s (byť starším) dílkem Webbera a Riceho. Porovnejte sami: Zatímco u textaře Tima Riceho až do konce děje nepoznáte, kdo ten Ježíš vlastně je a je-li hlavní postavou on nebo například Jidáš, u Strašákovy rozklenuté stavby vám stačí pár vteřin na rozlišení mezi Tarsanem a Tarzanem. Správný úsudek navíc až do konce díla nemizí. Další postřeh: Zatímco u JChS se herci pohybují v podstatě nudným (u filmového zpracování) neekologoickým autobusem a prašnými cestami, u Tarsana se herci pohybují pěšky, na ekologičtější lodi, a na místo účinkování jezdí prý auty s CO2 pod 180 g/km. Obsahově je rozdíl mezi Angličanem a Zbraslavanem snad nejzřejmější. Zatímco u děje Superstar kolísáte mezi reáliemi ze života muže z Nazareta, vlastními představami a snad sny autorů, u Tarsana stále víte, kde sedíte; pokud byste z mísy spadli, máte k dispozici zcela vyčerpávající brožuru, která vás nejen vrátí na místo, ale přidá vám hodnotu v informacích, které snad ani Google nenajde. A dále: retrospektivní moment pro vyprávění příběhu je u Superstar kamuflován již zmíněným autobusem naznačujícím si „hraní na hraní"; osa Tarsanova příběhu je šťastně posazena na „poruše špalku", jež dovoluje apoštolu Pavlovi povyprávět před smrtí celý životní příběh. Odpusťme autorovi, žijícímu polovinu života v reálném socialismu, že délka opravy poruchy špalku se z avizované hodiny protáhne (s přestávkou) až na 2:20; ostatně, za dobrovolné vstupné si člověk zaslouží hodně muziky, viďte?

Dílo Luďkovo je nejlepší z těch, která jsem viděl a slyšel. Muzikantsky je výborné; je neuvěřitelné, kolik kvalitní muziky udělá jeden muž, tedy kapela nikoli z nejpočetnějších. K textům: Dílo je formálně bezchybné, druhak mimořádně obsažné. Navíc je vše prošpikováno typickým humorem autorovým, který zde není povrchní; funkci osvěžovače mnoha dějů, které by jinak mohly unavovat, plní na výbornou. U 26 písní se samozřejmě nelze vyhnout jisté podobnosti stylu a trochu mi snad chybí ještě jedna chytlavá melodie s funkcí lovestory, ale - mám při psaní recenze klobouk, abych ho mohl smeknout dolů. Byla místa, kde jsem se za břicho popadal a místa, kde jsem měl slzy na krajíčku. Úspěch premiéry podtrhuje i pěvecký i herecký výkon Tomáše Lercha, představitele hlavní role. Ne nadarmo jej babička s dědečkem vodili do zpěvu. Účinkující se zpěvem i hereckým projevem chovali jako profesionálové; stále při vědomí, že jsou sledováni. Myslím, že mladí Spojených farností dostali mimořádnou možnost prožívat něco dobrého pro život i pro svoji vlastní víru. Tím, že se nám sdělují, i pro život a víru naši. Máte známého na dopravním? Až pojedou kolem „vašeho", nastavte jim na obecním semaforu na dvě hoďky červenou, nepřijdete tak o jeden z nejlepších zážitků toho kterého roku.

Děkuji ctěným čtenářům za pochopení lehkosti uchopení pera recenzentova.

Unesený (a dosud nevrácený) recenzent Mons. Martin Holík

P.S.: Doma na čestném místě uchovávám relikvii z premiéry v podobě kamene (snad ze sbírky zpapírnělých Šavlových kamenovacích šutrů), házeného na nás diváky po jevišti toulajícími se herci, patrně pod dojmem divákovic hříšnosti. Správný úsudek, zvláště v postní době.


Gita Matoušková o premiéře hry Tarsan


V neděli 10. dubna 2011 v 18 hodin proběhla světová premiéra muzikálu Tarsan o Svatém Pavlovi z Tarsu v nastudování souboru Spojených farností. Muzikál, který pochází z pera Luďka Strašáka, není jeho prvním dílem a doufám, že ne posledním. Když jsem se v neděli chystala na představení, tak jsem už měla jakousi představu, o čem to bude. Měla jsem tu možnost být na některých zkouškách a občas i slyšet jednotlivé písničky. Byla jsem nakonec překvapená tím, jak to všechno dopadlo. Představení mělo spád a vůbec vám nepřipadalo, že sedíte na židli 2 hodiny. Melodie písniček se nenápadně vrývaly do paměti. Herci a herečky byli bezvadní. Na nikom nebylo vidět že má trému a všichni své výkony zvládli na jedničku. Nemůžu nevzpomenout výkon Aničky Strašákové, která se svým výkonem dokázala vyrovnat svým starším kolegům. Obdivuji, že si dokázala zapamatovat texty i choreografii a nebyla na jevišti jen do počtu, ale platným členem souboru. Výkony všech herců stojí za obdiv, ale nemůžu hlavně zapomenout na hlavního představitele Pavla Tomáše Lecha. Jestli jste toto představení neviděli, máte čeho litovat. Myslím, že se premiéra moc povedla. Děkuji všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na vzniku tohoto vystoupení. Hlavně Luďkovi Strašákovi, který měl tu trpělivost a s herci toto představení nazkoušel! Představení stojí za vidění!

Gita, 12. dubna 2011

Spojené farnosti na cestách


Ve dvou předcházejících článcích se psalo o krásách cestování. Podobných slastí si užili během vánočních prázdnin i herci divadla Spojené farnosti, kteří dostali možnost podívat se na druhý konec republiky. Ale pěkně po pořádku.
Vše začalo na úspěšném předvánočním vystoupení v Praze-Strašnicích. Místnímu faráři Janu Balíkovi (rozhovor s ním otiskl náš časopis zhruba před dvěma roky) se naše představení Jesus Christ Supermlád zamlouvalo natolik, že je chtěl vidět ještě jednou. Nabídl nám, že můžeme divadlo odehrát během vánočních prázdnin ve dvou velkých centrech mládeže. Prvním z nich bylo centrum Vesmír na kopci nad Deštném v Orlických horách, druhým místem staré známé Příchovice v Jizerských horách.
Nabídku jsme narychlo přijali a těšili se na horské turné.
Ve čtvrtek 28. prosince krátce po šesté – nekřesťanské – hodině vrčel pod našimi okny autobus. Do jeho útrob se vydaly všechny naše kulisy, aparatura, která byla naložena u Drápalů a dokonce i herci se svými kostýmy, pomůckami a svačinami.

Mlha nás provázela téměř celou čtyřhodinovou cestu do Orlických hor. Tam nás čekalo ostré asi dvoukilometrové stoupání až na Vesmír. Z okna jsme vyhlíželi kostel, ve kterém se naše popolední představení mělo odehrát. Kostel, který byl stižen podobným osudem jako všechny kostely v pohraničí, vypadal zvenku obzvlášť neudržovaně. Uvnitř hliněná podlaha, dřevěné klády jako lavice, téměř žádné vybavení, elektřina přivedena prodlužovačkami z blízkého centra Vesmír a uvnitř teplota stejná jako venku, čili asi dva stupně pod nulou. A to jsme na tom ještě byli dobře. Když jsem byl na tomto místě poprvé, asi před čtrnácti roky, tak neměl ani okna ani střechu. Nachystali jsme scénu, pomůcky, ozvučení, kulisy a šli se ohřát a naobědvat do centra Vesmír. Asi osmdesát mladých, kteří přišli společně oslavit Silvestra, nás přivítalo mile rizotem.
Představení se odehrálo ve zvláštních kostýmech, na svetrech a bundách vlály kostýmy, a zpěvákům od úst stoupala pára. A oč hůř na tom byli diváci, kteří seděli jako přimražení hodinu a půl v kostele a sledovali představení. Vydrželi, pravděpodobně jsme je zahřáli naším výkonem.
Představení skončilo, pokusili jsme se nezlomit šňůry od mikrofonů při jejich balení a odjížděli jsme dál. Čekaly nás další tři hodiny jízdy dále na severozápad.
Den před odjezdem jsem telefonoval s P. Novákem, farářem v Příchovicích, jak to vypadá na horách. Dostalo se mi ujištění, že počasí je stejné jako na jaře. Teplo, svítí sluníčko, dokonce pod okny centra vykvetly pampelišky. To ale bylo den před našim příjezdem. Už od Turnova začal hustě padat sníh a v horách nás čekala deseticentimetrová vrstva.
Kostel v Příchovicích, který se mi jevil vždy neuvěřitelně studený, nám po zmrzlých zkušenostech z Vesmíru připadal neuvěřitelně zahřátý a útulný. Hodně k tomu přispěl i les – vánoční výzdoba asi padesáti stromků rozmístěných po obvodu celého kostela.
A znovu následoval stejný kolotoč – vybalit aparaturu a kulisy, zapojit mikrofony, udělat zvukovou zkoušku, navečeřet se a předvést hru.
Atmosféra v kostele byla výborná, publikum se dobře bavilo a na konci nás odměnili upřímnými ovacemi. Po desáté hodině jsme mohli divákům zamávat a zmizet v autobusu.
Mezitím napadlo dalších deset centimetrů sněhu, a tak jsme mohli pozorovat řidičské schopnosti našeho pana řidiče. Rozjezd na sněhu zvládl bravurně a potom i celou pětihodinovou cestu domů. V autobusu se nejdřív povídalo, potom zpívalo, až nakonec všichni usnuli.
A tak celý divadelní výlet skončil jako v pohádce. A už se těšíme na další turné.

Lustr

POD PEŘINOU I/2007

Vesmírný Silvestr 2006


Silvestr na Vesmíru (Diecézní centrum života mládeže) je tradičně největší akcí mládeže v naší diecézi. Úmyslně nepíšu pro mládež, ale mládeže. To proto, že je většinou dán jen rámcový program, který postupně mladí skrz svoje schopnosti a dary utvářejí. Je spousta skupinek, do kterých je možno se dle libosti zapojit – taneční, hudební, recepce, kuchyň, režie, výzdoba, www, animátoři a další. Nejde tu o to, že někdo je organizátor a někdo účastník – žijeme společenství a každý může něčím ze sebe obohatit ostatní.

A co tu v těchto dnech děláme? Ráno je budíček, nabídka ranních chval, nabídka rozcvičky, společná snídaně se slovem na den. Pak práce ve skupinkách a v podobném duchu se odvíjí celý den, jehož vrcholem je vždy mše sv. Na večerní programy, a nejen na ně, jsou tradičně zváni zajímaví hosté.

Ani tento rok nebyl výjimkou. Hned ve čtvrtek 28. nás tu ohromil soubor spojených farností muzikálem Jesus Christ Supermlád. Muzikál zajímavou a jednoduchou formou interpretoval betlémský příběh. Den na to nás navštívil teolog, hvězdář a přítel V(v)esmíru Karel Bejček. Svojí neobyčejně poutavou, vtipnou, ale i hlubokou formou nás nechal nahlídnout do tajů kosmu. Říkáme o něm, že je věřící Abrahámovského tipu, protože uvěřil mimo jiné také skrze hvězdičky. Také jsme měli možnost slyšet dvě osobní svědectví. Jedno o významu čistoty v dnešním životě a druhé o velkém nebezpečí okultismu. V rámci těchto dní bylo také hodně času pro povídání. Asi se nedá spočítat, kolik nových přátelství se navázalo a starých opět rozkvetlo, ale je asi jasné, kdo v tom má prsty.

Pavel Šimon

IKD – Měsíčník Diecéze Hradec Králové

Horkník


Sobota 5.dubna 2003
Sokolovna Náměšť n.O. v 17.00 hodin
Stručný obsah:
Vprostřed léta posílá chudá máma svého jediného syna Spytihněva do světa, aby si do zimy našel nevěstu. S nelibostí to sleduje jeho tajná ctitelka Veronika a po poradě se svou matkou se ho vydá hledat. Spytihněv potkává ve smrkovém lese kouzelného dědečka, který jej chce odměnit za dobrý skutek. Protože je ale popletený, vyčaruje Smrkovníčka. Smrkovníčci jsou lesní tvorové, žijící ve smrkovém lese, kteří mají rádi jen dvě věci – češtinu a teplo. I Veronika potkává kouzelného dědečka, tentokrát v lese bukovém a je odměněna Bukovníčkem. Bukovníčci – jak už jméno napovídá – jsou lesní tvorové, žijící v bukovém lese, milující zimu a matematiku. Logicky z toho vyplývá, že se nesnášejí se Smrkovníčky. Bukovníčci Veronice poradí, kde hledat Spytihněva. Veronika potkává Šárku, Lídu, Radku a Bětku, čtyři vdavekchtivá děvčata a snaží se jim vylíčit Spytihněva jako krvelačného vodníka, který si bude některou z nich chtít odvést domů. Mezitím sledujeme Horkníka, který hovoří se Smrkovníčky linujícími si, jak je jim v horkém létě krásně teplo. Na vesnické zábavě se Spytihněv seznámí se Šárkou a zahoří k ní láskou na první až druhý pohled. Šárka, nedbající na Veroničino varování, by si jej ráda vzala, potřebuje ale ještě nějaký čas na to, aby se vykoupila z robotního poměru. Spytihněv, který slíbil mámě, že se vrátí do zimy, se pokouší spolu se Smrkovníčky přemluvit Horkníka, aby prodloužil léto, Horkník odmítá. Zatím Veronika, zklamaná tím, že lest s vodníkem nevyšla, kuje další pikle. Ví, že se Spytihněv musí vrátit do zimy domů, zatímco Šárka má ještě v rodné vesnici povinnosti. Spojí se s Lídou a Radkou a společně přesvědčí Bukovníčky, kteří se nemohou dočkat zimy, aby unesli Horkníka… A jak se celá akce povede? To už uvidíte na vlastní oči?

Náměšťské listy 03/04

Divadelní představení


Divadelní soubor s netypickým názvem Spojené farnosti odehrál v sobotu 22. září v rosickém Kamenném divadle letní pohádkovou komedii Horkník. Soubor, který v letošním roce slaví 10 let výročí založení tvoří mladí lidé z různých měst a obcí bližších i vzdálenějších Brnu, například ze Zbraslavi, Zbýšova, Říčan a samotného Brna. Odtud tedy název Spojené farnosti. Hudební pohádka Horkník je autorským počinem jednoho z členů spolku Luďka Strašáka, který zároveň v Rosicích sehrál hlavní postavu Spytihněva hledajícího si nevěstu. Po mnoha útrapách Spytihněva i jeho kamarádky Veroniky se nakonec, jak to v pohádkách bývá, slavily hned dvě veselé svatby. Bohužel -- zřejmě vzhledem i ke špatnému počasí -- se do Kamenného divadla přišlo pobavit pouze asi dvacet diváků. Více než dvouhodinové představení bylo pro malé děti trošku dlouhé, ale přesto statečně vydržely až do samého konce.


Rosická kabelová televize IX/2001

Horkník, aneb nová letně hudební pohádková komedie


Jarní dny našemu občanstvu zpestřilo Amatérské hudební divadlo Spojené farnosti, které za obrovského nadšení přítomných (někteří omdlévali) vyrazili do litého boje s brněnskými divadly velmi originální komedií Luďka Strašáka Horkník. Ve více jak dvouhodinovém premiérovém představení, které se konalo v neděli 22. dubna ve zbraslavském kulturním domě, členové Spojených farností ukázali, že dokonale zvládnou nejen muzikál (Jesus Christ Superstar, Pastýř Vojtěch), ale také hrané představení. Však je za to plný sál náležitě odměnil potleskem a pískáním, div představení neopakovali. Autor, Zbraslavák, si vybral tradiční námět. Spytihněv, něco jako český Honza, (Vojtěch Polanský) je vyslán do světa, aby si našel nevěstu. To se ale nelíbí jeho kamarádce Veronice (Monika Havlíčková), která jej má ráda a která by si j ej také ráda vzala za muže. Rozhodne se jej tedy pronásledovat a zamezit tomu, aby se zamiloval. Oba pak potkávají kouzelného dědečka, který umí vykouzlit ledacos, ovšem vždy se mu to nějak nepodaří a místo onoho přání "přilétne" buď smrkovníček nebo bukovníček. To jsou takový lesní tvorové. Děda jim toho moc nevykouzlí, ale alespoň poradí. Nakonec se však stane, že se Spytihněv i přes Veroničinu snahu přece jen zamiluje - padne si do oka s vesnickou holkou. Jméno si už nepamatuji. Veronika se pak spojí s bukovníčky, kteří nemají rádi léto, aby "odstranili" pána léta Horkníka (Pavel Pospíšil). Co ale osud nechtěl, Veronika se..... a pak Spytihněv.... a nakonec.... Přece Vám to nebudu líčit až do konce. Představení je doplněno dobrou desítkou písniček a hudebních vystoupení. Na Horkníkovi se podílí téměř čtyřicet mladých lidí z Adamova, Blízkova, Brna, Ivančic, Rapotic, Říčan, Újezdu, Popovic, Zakřan, Zbýšova a samozřejmě i ze Zbraslavi (nedovolil bych si nikoho zatajit). Na pohádku, která je spíše pro velké než pro malé, se rozhodně nezapomeňte zajít podívat. Po několika měsíčním turné po střední Evropě jednoho dne určitě zavítají i na Zastávku. Když už přijde Marie Rottrová, tak takové těleso, jako jsou Spojené farnosti, sem dostaneme taky. Stojí to za to.

1.5.2001, Martin Horký

Metro květen 2001

Z “kuchyně” Spojených farností


Spojené farnosti. Pod tímto záhadným názvem se skrývá skupina mladých lidí plných elánu a touhy něco ze sebe ostatním dát. Mám to štěstí patřit mezi ně. V poslední době objíždíme různé kouty Moravy s novým původním muzikálem “Pastýř Vojtěch”, jehož autorem je Luděk Strašák alias LuStr, který je zároveň uměleckým vedoucím spojených farností. Nechci psát o historii, složení, dosavadních úspěších a neúspěších spojených farností ani o talentu našeho vedoucího (o kterém nikdo z nás nepochybuje). Chtěl bych vám přiblížit spojené farnosti a atmosféru v nich z pohledu řadového člena. Pojďme tedy společně nahlédnout do “kuchyně” spojených farností. Základním předpokladem fungování souboru je zabezpečení komunikace mezi vedením a řadovými členy. A právě způsob komunikace by nám mohly leckdy závidět i významné politické strany. Stalo se, že selhala ústní domluva, selhalo telefonní spojení, některým z nás selhala paměť... Ještě že máme radio Proglas. Oznamovalo, že v ten a ten den hrajeme tam a tam. Mezi posluchači radia byli i neinformovaní herci, kteří pochopili, že uvedená zpráva se týká právě nich. Stačí jen mít naladěný přijímač na správnou frekvenci. Spojené farnosti se těší na další spolupráci s Proglasem. Ještě důležitější pro to, aby v souboru zavládl pokoj a zdravé klima, jsou vzájemné vztahy mezi herci. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je pochopit, že nejdůležitější nejsem já, ale ten druhý; i když mám hlavu plnou starostí a zrovna mě čeká sólový výstup. Účinným lékem na tyto neduhy je společná modlitba před a po vystoupení a humor. Velkým odborníkem přes humor všeho druhu je náš šéfko LuStr. Nespočetným množstvím záhadných pohledů a gest dokáže rozesmát i toho, kdo předtím viděl svět v těch nejčernějších barvách. O tom, že v souboru není nouze ani o humor černý, svědčí tato příhoda: Před několika lety, kdy spojené farnosti nebyly zdaleka tak početné a známé, jsme objížděli Znojemsko s vánoční hrou “Za časů krále Heroda”. Hlavní postavu krále Heroda ztvárnil velký talent herectví, jistý Radek, dnes už stálý člen jednoho moravského divadla. V jednom představení opět dokonale prodal svůj talent a diváci ho za to odměnili potleskem. Po závěrečné úkloně jsme odešli do zákulisí a tam Radkovi plni nadšení řekli, že si ho diváci žádají zpět. Radek nechtěl své příznivce zklamat a s vážnou tváří vykročil zpět na scénu. Místo očekávaného potlesku viděl odcházející dav. Zbytek těch, co zůstali trochu déle, když uviděli Radka čekajícího na potlesk s vážností sobě vlastní, začali se smát. Ještě větší smích se však ozýval ze zákulisí. K tomu, aby se naše vystoupení alespoň trochu líbila, nestačí jen kvalitní scénář, ale i dobrý výkon herců. Proto je třeba zkoušet, zkoušet a zase zkoušet. Nezapomenutelná atmosféra vládne před vystoupením. Téměř každý se chvěje nervozitou, sólisty oblévá studený pot. Všichni očekávají chvíli, kdy se setkají s divákem tváří v tvář. Než to všechno vypukne, je za oponou (někdy jen pomyslnou) pěkný šrumec. Někdo se narychlo doučuje text, protože to dosud nestihl, někdo hledá část svého oděvu, bez které by se nemohl před lidmi ukázat; jiný zase v návalu rozčílení povzbuzuje ostatní slovy: “Chlapi, jdem na to!”, když si najednou uvědomí, že je v dámské šatně. Jakmile se ale zvedne opona, všechna nervozita a strach odcházejí a jedinou bariérou mezi hercem a divákem je jen několik schodů vedoucích z pódia do hlediště. Stane-li se, že někdo ze sólistů ztratí během vystoupení hlas, je v pohotovosti tzv. “spojená lékárnička”, která nabízí jediný, ale nejúčinnější lék - vitamín “S”. I přes únavu, která přijde na konci představení, prožíváme v srdci radost z toho, že jsme mohli ostatním darovat kus sebe... To je několik mých postřehů ze života spojených farností. Kdokoliv z nás to všechno může vidět úplně jinak. Děkuji Bohu za to, že jsem se mohl po krátké zdravotní přestávce vrátit mezi své. Uvidíte-li někde plakát oznamující vystoupení spojených farností, navštivte je. Určitě jim tím uděláte radost a sami neodejdete s prázdnou.

Martin Nekuda

Paprsek č 4/1998